BYLINKY

prodej hrnkovaných rostlin dle druhu jednotlivě nebo v trsu:
Máta  Cena: 30,-
Šalvěj  Cena: 35,-
Tymián  Cena: 35,-
Meduňka  Cena: 30,-
Dobromysl  Cena: 35,-
Rozmarýn  Cena: 35,-

Majoránka  Cena: trs 10,- jen sezónní prodej na jaře

Máta peprná (Mentha)

Rostlina je víceletá, u nás se pěstuje většinou kříženec
(Mentha x piperita). Mátový čaj se používá jako osvěžující a na žaludek příznivě působící medikament. Kuchařky přidávají listy do jehněčí pečeně a různých omáček. Máta obsahuje éterické oleje, třísloviny a hořčiny. Působí proti křečím a je mírně projímavá. Nejširší využití je při nevolnostech, nadýmání, křečích v oblasti žaludku a střev.
Stanoviště: výsluní, snese i polostín, podloží musí být dostatečně vlhké, zvláště u mladých rostlin.
Pěstování: nejsnadněji se rozmnožuje kořenovými výběžky a oddenky, lze také vysévat. V zimě chráníme přikrytím, jinak zčásti vymrzne, ale obrazí. Máta se rychle rozrůstá a je ideální pro přikrytí plochy pro nezarůstání plevelem. Hnojení není nutné.
Mátu sklízíme krátce před květem, uřežeme celé rostliny, zavěsíme ve stínu . Seříznutá rostlina obrazí a v témže roce vykvete.
Ochrana před škůdci a chorobami: nejčastějším problémem je napadení rzí, kterou likvidujeme radikálním seřezáním. Nové výhonky jsou potom většinou zdravé.
 

Šalvěj lékařská

Šalvěj je známá jako středozemní kuchyňská bylina, u nás je zažitá spíše jako léčivka. Tato vytrvalá bylina vytváří přes 75 cm vysoký keř a vyskytuje se v mnoha kultivarec (červenolistých, žlutolistých i vícebarevných). Pro použití v kuchyni jsou však nejvhodnější obyčejné úzkolisté a nekvetoucí širokolisté kultivary.
Další druhy šalvěje,mimo šalvěje lékařské, jsou např. šalvěj zahradní (jednoletka s plstnatými, šedivými listy a fialovými kvítky), šalvěj luční (s kadeřavými lístky), šalvěj muškátová (dvouletá bylina,zdroj muškátového oleje) či šalvěj červená (choulostivá trvalka, na podzim a v zimě šarlatově kvete, čerstvé listy mají ananasové aroma). Všechny druhy mají společnou jemně nahořklou, trpkou chuť, výborně se hodí k tučnějším vepřovému masu, ale i k telecímu a k drůbeži. Výborná je do omáček a nádivek. (V anglosaských zemích bývá šalvěj základním koření nádivky krocana.) Tuto poměrně silnou bylinku lze použít v omezeném množství i k příprav ryb. Hojně ji využívá středozemí kuchyně např. i k ochucení sýrů. Lze ji použít i při přípravě fazolí. Z byliny užíváme především listy (čerstvé i sušené), dále i květy, z nichž se destiluje olej.
Šalvěj lékařská
Šalvěj vyžaduje úrodnou půdu, přímé slunce a stanoviště chráněné proti větru. Množí se na jaře nebo v létě pomocí řízkování nebo odnoží. Abychom měli z této bylinky pěkný keřík, zaštipujeme ji a rostliny je také vhodné jednou za 5 let obnovit, protože starší keře odspodu vyholují. Šalvěj má také léčivé účinky, listy také mají především antiseptické účinky.
Šalvěj se používá do kloktadel při bolení v krku, k osvěžení dechu a při čistění zubů. Šalvějový čaj se používá proti pocení, uvolňuje nervové napětí, vhodný je také pro diabetiky. Tato bylina nachází své uplatnění i při léčení jaterních poruch. Éterický olej se používá v kosmetickém průmyslu. Sušené listy, obzvláště barevných odrůd, jsou atraktivní složkou potpourri.
 

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Meduňku lékařskou poznáte bezpečně podle citrónové vůně, linoucí se v okolí rostliny. Proto se jí v jiných jazycích říká citrónová rostlina. A nevoní jen květy, ale hlavně všechny zelené části, zejména listy - zvláště, pokud je rozemnete v rukou. Po čaji z meduňky se krásně spí. Nahradí nejrůznější prášky na spaní, na rozdíl od nich nemá žádné vedlejší škodlivé účinky a není návyková. Kromě zmíněného čaje se používá v kuchyni k salátům, omáčkám, majonézám, rybám a do rýže. Do pokrmů se přidává syrová nebo se krátce povaří s jídlem, případně se rozetře - tím se zvýší její aroma.
Stanoviště: protože pochází ze Středomoří, vyžaduje teplou, záhřevnou zeminu a osluněné , před prudkými chladnými větry chráněné stanoviště. Půda má být humusovitá a propustná, během vegetace je vhodné doplňovat výživný kompost, aby meduňka dosáhla alespoň metrové výšky než nakvete a je vhodná ke sklizni. To bývá v červenci.
Pěstování: od dubna do května můžeme meduňku vysévat na venkovní plochy. Výhodnější je vysazovat koupené sazenice, abychom se dočkali brzké úrody. Jedna sazenice stačí pro celou rodinu. Pokud budeme sázet větší množství sazenic, pamatujeme na vzdálenost alespoň 30cm, která je nutná jako spon rostlin - ty se díky svým kořenovým výhonkům množí a rychle zarůstají plochu hustým kořenovým balem.
Pěstování v nádobách: rostliny se velmi dobře pěstují v přiměřeně velkých nádobách, pokud jsou umístěny na dobře osvětleném stanovišti. Jejich světle zelené, zubaté, vejčité listy rostou na čtyřhranné,ochlupené a rozvětvené lodyze. V červenci vyrůstají v paždí listů květenství, složená z malých růžových nebo bílých kvítků, které jsou něžnou ozdobou Vaší terasy. Mladé lístky se odebírají od jara do podzimu a jedna rostlina v 10 litrové nádobě stačí celé rodině pro přímou spotřebu.
Přezimování: protože je meduňka nevymrzává a ve volné půdě naraší v teplé zimě i začátkem března, můžeme nádoby ponechat venku, pokud je zapustíme do země. Pohodlnější je ale přemístit nádoby do chladné místnost, kde mladé rostliny vegetují i během zimy. Zvláště velké rostliny sestříhneme 10cm nad povrchem zeminy a uložíme do chladné, třeba i tmavé místnosti, v březnu je přemístíme do tepla a ony naraší.
 

Dobromysl obecná (Origanum vulgare)

Dobromysl obecná je keříčkovitá, aromatická bylinka s horizontálním dřevnatým oddenkem a lodyhami, které mohou v ideálních podmínkách dosahovat délky přes 50 cm. Je charakteristická svým kompaktním růstem, a proto se hodí i pro pěstování v nádobách. Tato rostlina má drobné zelené lístky a v létě kvete drobnými růžovými nebo fialovými kvítky. Dobromysl má ráda suché stanoviště s přímým sluncem. V zimě ji doporučujeme chránit před mrazy nebo část rostliny přechovat v květináči ve skleníku a na jaře nasadit zpět do záhonu, kde opět hojně obrazí.
Použití: Dobromysl obecná (oregano) je spojována zejména s italskou kuchyní, kde je spolu s bazalkou nedílnou součástí pokrmů z rajčat. Používá se také k dochucení masitých pokrmů a salátů. Tradičně patří na pizzu. Najdeme ji také společně s rozmarýnem, saturejkou, tymiánem a majoránkou ve směsí bylinek označované jako tzv. provensálské koření obvykle používané ve francouzské kuchyni. Do jídel by se mělo oregano přidávat až nakonec, aby se dlouhým tepelným zpracováním nevytratilo jeho aroma. Z listů se rovněž připravuje čaj a dříve se přidávaly i do piva.
Z bylinky užíváme celé snítky listů, možno i s květy, a to buď čerstvé nebo sušené ve stínu. Sušené bylinky skladujeme v uzavíratelných nádobách, ne na přímém slunci, abychom jejich aroma uchovali co nejdéle.
Olistěnou nať rostliny sbíráme na sušení dvakrát ročně, v době květu před odkvetením a ještě jednou na podzim. Nať stříháme asi 5 cm nad zemí, těsně nad dřevnatými stonky a sušíme ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35°C. Snítky pro okamžitou spotřebu sklízíme kdykoliv.
Z léčebného hlediska je dobromysl výborná na zažívání, které podporuje, používá se také k léčbě kašle a při bolestech hrdla. Má antiseptické účinky. Její listy se také doporučuje žvýkat při bolestech zubů, můžeme ji využít do koupelí a v obkladech. Často se využívá také příznivého působení dobromysly na psychiku, bylinka je věrná svému názvu a přináší nám "dobrou mysl". Listy se používají také na destilaci oleje do parfémů a jako součást kosmetických přípravků.
 

Rozmarýna lékařská (Rosmarine officinalis)

Protože domovem rozmarýny je Středozemí, není příliš mrazuvzdorná a musíme ji pěstovat v květináčích. Je vytrvalá, takže si můžeme vypěstovat pěkné keříky, které budou poskytovat kořeněné lístečky po celý rok. Jehlicovité lístky se používají buď čerstvé, nebo sušené. Přidávají se při pečení ke skopovému a drůbežímu masu, do rajské polévky, případně i do různých omáček. Chutí připomíná rozmarýna kafr a vůni jehličnanů.
Obsahuje pryskyřice, třísloviny a hořčiny. Od května na keříku začnou nakvétat nafialovělé pyskaté kvítky, keř kvete bohatě až do zámrazu.
Stanoviště: snese i polostín, zásadně kyprá humózní zem
Pěstování: Pěstujeme z koupených dvouletých sazenic, roste totiž velmi pomalu a sklízet se dá až třetím rokem.Vzhledem k tomu, že se jedná o vymrzavou rostlinu, která jen přechodně a většinou za cenu celkové újmy snáší teploty pod bodem mrazu, pěstujeme ji jen v nádobách a květináčích. Vhodnou zeminu získáme smícháním dvou dílů koupeného substrátu na zeleninu, jednoho dílu písku s trochou vápna a jednoho dílu kompostu. Zemina musí být kyprá. Rozmarýna totiž vůbec nesnáší těžkou půdu. Přes léto ji pěstujeme i v polostínu, zeminu udržujeme vlhkou a kyprou. Z tříletých rostlin můžeme brát řízky, množení řízkováním je popsáno zde / klikněte si na tučný text prosím /. Protože rozmarýna časem dřevnatí a není vhodná pro sběr řízků, je nutné pravidelně provádět řízkování, získávat nové rostliny a ty průběžně vysazovat. Sazenice jsou vděčným dárkem pro každého návštěvníka, zabývajícího se alespoň trochu zahradou.
Choroby a škůdci: zcela výjimečně je napadena sviluškami, zvláště v parných a suchých letech. Doporučuji nasadit Omite.
 

Majoránka zahradní

Roste dobře na teplém místě chráněném před severními větry. Vyžaduje dobře hnojenou úrodnou půdu a přiměřenou zálivku. Vysazujeme do trojsponu 15 cm. Majoránku můžeme pěstovat také v truhlíku za oknem a na zimu ji přenést do bytu. V květináči vydrží až do jara. Aby se v bytě dobře vyvíjela, musí být na velmi světlém místě.
Sběr: Celou nať rostlinky s nerozvinutými poupaty sbíráme asi 3x za sezónu, přibližně od července do srpna. Stonky odřezáváme asi 5 cm nad zemí.
Sušení:Natrhanou nať propereme ve vodě a dáme sušit v tenké vrstvě na teplé stinné místo. Při použití umělého tepla nesmí teplota vzduchu překročit 40°C. Nať můžeme také svázat do malých svazečků a pověsit na vzdušné místo. Takto nám poslouží i jako dekorace do kuchyně. Usušená majoránky se má drolit a má mít šedozelenou, ne nahnědlou, barvu.
Použití: Jako koření můžeme použít čerstvé i sušené drcené listy i s poupaty. Při kořenění sušenou majoránkou listy z natí sdrhujeme a v dlaních rozemneme. Rostlina má všestranné použití, můžeme ji kombinovat s pepřem, kmínem, česnekem, rozmarýnou, saturejkou, šalvěji či tymiánem. Majoránka se hodí do většiny polévek, třeba do bramborové, dršťkové a hrachové. Přidává se do omáček, gulášů, či k mletému masu a rybám, ke skopovému masu, do paštik, uzenin a zabijačkových jídel. Majoránkou ochucujeme i luštěninové pokrmy, vaječné a sýrové jídla. Čerstvá majoránka se hodí do zeleninových salátů nebo na přizdobení pokrmů. Majoránku přidáváme až na konci vaření, nebo rovnou do hotového pokrmu.